O fotbale, novodobém hrdinství a prozření

            Včera jsem prozřel. Já hlupák sledoval přes patnáct let fotbal a nevěděl, že je to vlastně trapná blbina pro největší spodinu lidstva. Večer jsem srkal pivo, napjatě sledoval každou přihrávku (většinou Portugalců) a nervózně pokukoval po časomíře. Osvícení lidé u vedlejšího stolu bodře rozvíjeli jistě zajímavou a informacemi nabitou konverzaci, kterou jsem já, primitivně zírající na plátno, nebyl schopen sledovat. Sem tam jsem zaznamenal nějaký ten sofistikovaný vtip na téma padajícího hráče (každý fotbalista je přeci primárně simulant), neustálých přihrávek bez útočení (to aspoň ten hokej, tam se něco děje) a přestřelování brány (denně do toho kopou a netrefěj se). Většina těch vět začínala spojením „Já tomu fotbalu teda moc nerozumim, ale…“, což bylo rozumné ospravedlnění potencionálních nesrovnalostí ve vyřčených slovech. Portugalský gól pak většinu osazenstva nadmíru potěšil, protože jako se čert bojí kříže, báli se oni prodloužení. Místní světem protřelý nihilista dokonce navrhoval, aby se osazenstvo stolu vydalo druhý den do Prahy na letiště a pokřikovalo na fotbalisty „Fůůůj!“, čímž by tak tato elita rozumu jasně demonstrovala úpadek společnosti. Jak já jim záviděl. Sám jsem byl neskutečně smutný, protože když už je tým ve čtvrtfinále, může se stát cokoli. Nevěřil jsem, ale doufal. Jenže ti u vedlejšího stolu byli tak krásně povznesení nad celý fotbalový svět, i obligátní moudro o levnějším chlebu padlo. Oni uléhali klidní a spokojení, já smutný a zdrcený.

            Dnešní ráno bylo ještě horší. Každý sportovní odpůrce se měl potřebu vyjádřit k výsledku zápasu a to většinou s dodatkem, že zápas neviděl, jelikož je to pod jeho úroveň. Facebook zaplavila vlna pohrdavých statusů, které potřebovaly vyjádřit, že „byl prý včera nějaký fotbal, ale to je jim zcela u řiti“. Dlouho jsem si myslel, že tahle vlna nevole je privilegium svátku sv. Valentýna, kterého z trůnu nesesadí ani imperialistický Santa Claus. Kdepak, k takové ničemné zábavě jakou je fotbal se přeci musí vyjádřit každý, to je v podstatě lidská povinnost.

            Tímto bych chtěl těmto pionýrům a světcům poděkovat, že mne vyvedli z omylu jménem fotbal, té zavrženíhodné přízemní zábavy. Konečně mohu svůj volný čas věnovat něčemu rozumnému. Přemýšlím o recenzování Jazzových alb. Vždy jsem měl obavu, že je k tomu třeba mnohaletých zkušeností a neuvěřitelného hudebního rozhledu. Moderní společnost ale pokročila o další pomyslný stupeň. Lze se bez předchozích zkušeností sofistikovaně vyjádřit k čemukoli.