Tak jsem
včera vyrazil na Shakespeara. Někteří by jistě mohli usuzovat, že to bylo
z donucení, popřípadě z důvodu dobývání srdce nějaké slečny. Kdepak,
prostě se ve mně zase jednou probral jinak latentní intelektuál, či jakési
vnitřní osvícené jsoucno, které se za mě upřímně stydělo už u vstupní brány,
jelikož jsem, navyklý z fotbalu, okamžitě začal ukazovat obsah svého
batohu, abych tak prokázal nepřítomnost jakékoli pyrotechniky. Ostudou jsem
samozřejmě pokračoval i dále a to tak, že jsem se ihned odebral na bar a
doprošoval se piva, pokleslého to nápoje odsuzovaného elitami. S kelímkáčem
jsem se následně odebral do hlediště a to hned do druhé řady. To už intelektuál
uvnitř upadával do letargie, z níž ho vytrhlo třetí zazvonění. Hra
„Zkrocení zlé ženy“ začala.
Nevýhoda
celého představení spočívala v jedné zásadní věci. Hrála se
v Jablonci a to na otevřené scéně. Kdo byl alespoň jednou u nás na severu
na návštěvě, jistě už tuší kam mířím. Kdepak, ne nadarmo je na Jablonecku a
Liberecku nespočet pořekadel souvisejících s deštěm (popřípadě sněhem).
Samozřejmě i včera hned několikrát déšť udeřil, naštěstí ovšem nijak nenarušil
samotné představení. Věřím, že z podia musel být chvíli před přestávkou krásný
pohled do hlediště. Musí být velice optimistické hrát pro zástup deštníků.
Jinak má ale divadlo pod širým
nebem svoje kouzlo. Tohle byla moje třetí zkušenost s venkovním představením
(druhý venkovní Shakespeare a na tom minulém pršelo taky, prostě Anglán) a
nikdy jsem nebyl zklamaný. Jenom by mě zajímalo, jak to vlastně vnímá druhá
strana, tedy herci. Zda a o kolik je to vyčerpávající, popřípadě jestli je jim
to úplně fuk. Ale co, hlavně že se naši vnitřní intelektuálové nažrali a dneska
nám prominout sledování fotbalu.
Jo a maličkost na závěr. Nejlepší
vtip večera byla promluva jednoho z aktérů k divákům. Nevím nakolik
je v Sudetech rozumné popisovat potencionální zhoršení počasí slovy: „Z
Německa se sem žene něco velkýho!“
Žádné komentáře:
Okomentovat