Lidé často
dělají s největším nadšením a zápalem to, co vůbec neumějí. Já třeba
strašně rád vařím. Pravda, většinou to není nic extra. Kdysi jsem začal na
ohřevu párků, potom přesedlal na hemenex a následně začal vařit asijskou kuchyni.
Aby bylo jasno, asijskou kuchyni neumim vařit dodnes, možná tak kokosovou
omáčku s kari (spočívá ve smíchání kokosového mléka a kari pasty) a sushi
(respektive zvládám maki, z ostatních jsem zkoušel ještě kalifornskou
úpravu, ale dala se jíst jen lžící). Proč zrovna tyhle dva recepty? Protože
první se dal snadno uvařit i na kolejích, druhý zase souvisí s mým
dokonalým instinktem pro přípravu ryb. Kdykoli se s jakoukoli mořskou
mrchou pustím do tvoření, dopadne to katastrofálně. Nejčastějším výsledkem je
lahůdka, kterou by mi záviděla lecjaká islandská sušárna ryb.
Nedělní oběd. (Zdroj: Dan Berka z Bramberka)
Podobně to
dopadá při grilování a to s pečínkou jakéhokoli původu (no dobře, kočku a
psa jsem zatím nezkoušel). Pokud obhospodařuji gril, tak se ze sešlosti přátel
často stává nezáměrný Kostnický koncil (ani lidský maso jsem vlastně zatím
nevařil). Umím všehovšudy jeden salát a jednu salsu, které se snažím protlačit
na každou grilovačku, jelikož mívají úspěch a zakrývají tak, že vlastně nic moc
jinačího neumim. Lidé se mě pak často ptají, jestli jsem dal do salsy kečup
(odpovídám ne i kdyby jo, abych jim případně nekazil chuť), jestli jsou chilli
papričky domácí (odpovídám ano, protože chilli papričky jsou přeci tradiční
česká plodina) a jestli jsem na ten recept přišel sám (samozřejmě, když jsem si
onehdá na hajzlu listoval kuchařkou). Sem tam přijde i sofistikovaná otázka na
původ rajčat, a to zda jsou pasírovaná, nebo rozmačkaná (na to se mě skutečně
jedna holčina, od pohledu rozená kuchařka, zeptala).
Memento loňské grilovačky. (Zdroj: http://www.petrspaleny.cz)
Nijak extra
na tom nejsem ani s českou kuchyní. Umím sotva guláš, játra na cibulce,
řízek s bramborovým salátem, šunkafleky, a další podobně prostá jídla,
která si vaří každý Čech, o Němcích, Rakušácích a Maďarech ani nemluvím. Poslední
dobou se ale lepším, především co se kreativity týče. Začal jsem totiž vařit ze
zbytků, což mě dřív vůbec nenapadlo. Při hlídání synovce jsem totiž narazil na
úža stránčičky plný úplně super lidiček. Vlastně je to takovej jako receptář,
ale pro rodiče. Mimibazar se to menuje. Co je tam ale jako úplně nejvíc, tak to
ty recepty. Ty sou fááákt drsný. Určo se tam mrkněte.
Prej i manža si pochutnal... (Zdroj: http://blog.idnes.cz/blog/12919/216251/posranec.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat