Deset důvodů proč mám rád Pražáky

1. Umějí jezdit městkou hromadnou dopravou – Je to k neuvěření, ale v žádném jiném českém městě si člověk neužije tak pohodlného cestování. Lidé zde umějí tak krásně disciplinovaně jezdit třebas metrem. Kdepak, tohle člověk v Olomouci nebo Tachově prostě nezažije. A kolik místa se člověku kolikrát dostane. Třeba i půl tramvaje, ale to si potencionální cestující musí najít takovou, co jezdí dlouho a pokud možno kolem hlaváku.
2. Nevrhají divné pohledy – Když už se člověk dostane do osidel MHD, uvědomí si, že se mísí s bezpočtem kultur. MHD jezdí kdekdo a nikomu to nevadí. Nikdo neciví na pankáče s vytetovaným Super Mariem na rameni, málokoho by zaujala dívka v upnutém korzetu s mechanickým deštníkem a nikoho rozhodně nerozhází black metalista s hubou od krve. Prostě ať si každej chodí oblékanej jak chce.
3. Nestěžují si na nedostatek kultury – Průměrný Pražák je na roztodivné kulturní prostředí natolik zvyklý, že ho vlastně vůbec nevnímá. Aby se vyhnul potencionálnímu přetlaku, ujíždí raději na víkend mimo město, nejlépe někam na hory do polozapomenuté boudy. Ve stejnou chvíli však zbytek republiky přijíždí nasát kulturní atmosféru hlavního města a otráveně se pak vrací se slovy: „ti Pražáci jsou hrozný kreténi“.
4. Nehrají si na světovost – Díky víkendovým útěkům mají projetou většinu země a tudíž jsou na naše poměry velice zcestovalí. Nepotřebují se tudíž cítit jako pupek světa, jelikož ze zkušenosti vědí, že jím nejsou.
5. Vždycky si s nimi pokecám o domovině – Jejich cestovatelské poznatky mají ohromnou výhodu pro potencionální vzájemnou konverzaci. Pokud jim sdělíte odkud jste, většinou okamžitě pozitivně zareagují a okamžitě se chtějí podělit o zážitky z dotyčného místa. Ty bývají často velice rozdílného ražení, třeba že „tam požádali manželku o ruku“ nebo tam „měli druhou svatbu“, popřípadě „tam píglovali moc pěknou slečnu“.
6. Mají úchylnější koníčky než já – Všeobecná zcestovalost a znalost učinila z Pražáků v některých ohledech poněkud podivné patrony. Kolikrát si říkáte, co že to má být za podivný koníček. Setkal jsem se třeba muži, kteří přes Václavák závodí ve štafetovém běhu, ovšem místo kolíku mají peněženky. Ono to běhání je vůbec v Praze populární. Kolikrát mě lákaly ženy různých etnických příslušností (a ne zcela atletického vzezření), abych je prý následoval do nejbližšího parku a prý jen pět set. Já hlupák si do té doby myslel, že se v atletice běhá těch metrů sotva čtyři sta. Hlavním kandidátem na podivína je ovšem muž, kterého při každé návštěvě Prahy vidím hrát při venčení psa na heligonku. Vídávám ho pokaždé na jiné zastávce metra a ač to bývá blízko východu, vždy má sluneční brýle. Je to frajer, protože v nich toho moc vidět nemůže.
7. Nejsou namyšlení – Obyvatelé hlavního města jsou smíření se svým osudem a vědí, že když je to jinde lepší, nemohou si vyskakovat. Proto se vám nestane, že by opovrhovali vámi ani vaším okolím. Naopak je častokrát zajímá, pročpak se vlastně máte lépe a jak toho lze dosáhnout. Také na rozdíl od jiných měst nemají jednoduchý přístup k trhům a snad i z toho důvodu se mohou utřískat po lokálních surovinách, v jejich domovině tak nedostupných.
8. Většinou neumějí česky – Je pravda, že pro rozhovor s domorodcem potřebujete v Praze aktivněji znát alespoň jeden cizí jazyk, jelikož většina místních češtinu neovládá. Doporučují se především dovednosti v oblasti angličtiny, ruštiny, ukrajinštiny, moravštiny a moderní slezštiny.
9. Většinou ani nejsou Pražáci – Z předchozího bodu tedy plyne, že se vlastně většina Pražáků na území hlavního města nenarodila. Tyto náplavy se v podstatě považují za hrdé domorodce, ačkoli často trefí jen domů a do práce. Zvláštní skupinou jsou pak Moravané a Slezané, kteří se k pražské identitě nehlásí a své etnické skupiny považují na území Prahy za podobně perzekuované, jako je tomu v případě Romů na území ČR. Nedávná studie OSN tento palčivý problém potvrdila.
10. Nezajímají je ani Moraváci, ani Slezani, natož nějací Čecháčci – Co je na Pražácích úplně nejkrásnější? Přeci to, že je nikdo nezajímá. Z předchozích odstavců je však jasné proč. Není to pohrdáním ostatními částmi naší země. Není to ani rezignace související s moderní dobou. Není to dokonce ani dopad západního kapitalismu na naší v problémech se zmítající zem. Nikoli. Je to prostě proto, že kdyby se měli Pražáci starat byť jen o malý kousíček svého okolí, tak se z toho mumraje prostě zblázněj.