Párkrát do
roka se navzdory své ofidiofobii hrdinně vydám do lesa na houby, abych si
alespoň na pár minut připadal jako správný Čech. Pravda, nejsem zrovna nejlepší
houbař. Lepší skóre můžu většinou zaznamenat v počtu nalezených lahví od
vína, prezervativů a širokého spektra exkrementů. Jenže snaha se cení a pořád
je lepší smrdět v lese než doma.
Častým
problémem je nalezení té správné oblasti. Jasně, jsem z Jizerek a tam
najde jedlou houbu opravdu každý. Jenže za poslední rok jsem spíše drancoval
lesy na Pardubicku, což je mnohem větší oříšek. Obyvatelé Lázní Bohdaneč vám
sice budou vehementně tvrdit, že všude okolo houby rostou, po vlastních
zkušenostech musím ale říct, že je houbaření v téhle lokalitě asi tak
rozumné, jako pořádat společenské večery v centru Pripjati. Pro
adrenalinové houbaře mohu ovšem doporučit březové háje na tamním golfovém
hřišti, kde najdete kozáky a dostanete míčkem (v nejlepším případě) do hlavy.
Vůbec nerostou. Zdroj: Já
Nijak
optimální není ani okolí Ústí nad Orlicí. Z poslední návštěvy mi
v hlavě utkvěly pouze dvě vzpomínky. Jsou tam nesmyslně prudké kopce, na
nichž neroste ani prašivka a na hlavním nádraží mají úžasnou knajpu, kde se za
posledních čtyřicet let nehnul čas (o některých štamgastech ani nemluvě).
Celkově se ale tehdá ten výlet kvůli třem červavejm babkám nevyplatil.
Občas se
člověku zadaří nějaké to příjemné místo najít. My jsme třeba dneska narazili na
krásný kus lesa, kde na každém kroku stál na vartě neprožraný kozák. To se to
pak panečku sbírá. Člověk nemusí brát růžovky, u kterých si často není jistý
jejich nejedovatostí. Dokonce se pak už tolik neobává o potencionální zkřížení
cesty s nějakou tou užovkou, popřípadě anakondou. Zkrátka, konečně má
pocit, že jde o výlet na houby.
Sebevražda v přímém přenosu. Zdroj: Já
P.S.: Kdybych dlouho nic nepublikoval, tak ta smaženice
nebyla úplně košer.
Žádné komentáře:
Okomentovat