Upozornění: Následující události se mohly odehrát zcela
jinak, popřípadě vůbec.
Tak se mi
to konečně podařilo. Po mnoha letech naslouchání neuvěřitelným historkám jsem
se konečně i já zúčastnil legendárního festivalu Z – fest. Jedná se o hudební
festival, se kterým již mnoho let neúspěšně bojuje Jirka Bartoška se svým
festivalem filmovým, či nepřímo i organizátoři velikostně mnohem komornějšího
Rock for people. Mezi vystupujícími kapelami pak byly takové legendy jako
Satanovy mimikry, Vomit electronic, či Bukwice. Prostě nátěr.
Oběma
večery již po mnoho let provádí Zdenda Žížala, jablonecká legenda a
nejčerstvější kandidát na Hrad (teda jestli se alespoň část podepsaných petic
zachovala). Diváky i tentokrát překvapil a to především skvěle secvičeným
uvedením první skupiny skrze nebezpečný pád z pódia. Nutno podotknout, že
padání bylo tématem pátečního večera. Kde kdo spadl do potoka (i já), do kopřiv
(i já) a do koňských koblih (nemohu potvrdit, ale myslím že já ne). Zábava
pokračovala do brzkých ranních hodin, kdy se i zdevastované zbytky osazenstva
noci oživlých mrtvol uložili ke krátkému spánku (i já).
Ilustrační foto z roku 2004. Zdroj: http://www.z-fest.wz.cz/page.htm
Program na sobotní den čítal ze
všeho nejdříve volejbal. Nevím kdo mě do toho uvrtal (vlastně vím, ale
s Adamem si to na Rampě vyřídim), ale s až takovou ostudou asi sám
nepočítal. Je pravda, že většina našeho týmu už za sebou měla vyprošťováka a
tudíž náš odhad na balon nebyl zrovna z nejpřesnějších. Vlastně je fakt,
že jsme se do něj častokrát ani netrefili. Mezi zápasy probíhala lehká
regenerace v podobě mrtvolného spánku. Pak už se začalo sjíždět i spousta
dalších přespolních diváků a hudební produkce mohla pokračovat.
Bohužel nemohu zaznamenat průběh
druhé noci a následného rána, protože jsem využil odvozu (kdo ví, možná mi to
zachránilo život) a doma spal asi třináct hodin v kuse. Za rok jedu určitě
zas a tentokrát snad odvezu i správný spacák (Zdendo, promiň!).
Žádné komentáře:
Okomentovat