pondělí 2. července 2012

Festivalové vteřiny


Upozornění: Následující události se mohly odehrát zcela jinak, popřípadě vůbec.
                                                                                                                                
            Tak se mi to konečně podařilo. Po mnoha letech naslouchání neuvěřitelným historkám jsem se konečně i já zúčastnil legendárního festivalu Z – fest. Jedná se o hudební festival, se kterým již mnoho let neúspěšně bojuje Jirka Bartoška se svým festivalem filmovým, či nepřímo i organizátoři velikostně mnohem komornějšího Rock for people. Mezi vystupujícími kapelami pak byly takové legendy jako Satanovy mimikry, Vomit electronic, či Bukwice. Prostě nátěr.
            Oběma večery již po mnoho let provádí Zdenda Žížala, jablonecká legenda a nejčerstvější kandidát na Hrad (teda jestli se alespoň část podepsaných petic zachovala). Diváky i tentokrát překvapil a to především skvěle secvičeným uvedením první skupiny skrze nebezpečný pád z pódia. Nutno podotknout, že padání bylo tématem pátečního večera. Kde kdo spadl do potoka (i já), do kopřiv (i já) a do koňských koblih (nemohu potvrdit, ale myslím že já ne). Zábava pokračovala do brzkých ranních hodin, kdy se i zdevastované zbytky osazenstva noci oživlých mrtvol uložili ke krátkému spánku (i já).

 Ilustrační foto z roku 2004. Zdroj: http://www.z-fest.wz.cz/page.htm

Program na sobotní den čítal ze všeho nejdříve volejbal. Nevím kdo mě do toho uvrtal (vlastně vím, ale s Adamem si to na Rampě vyřídim), ale s až takovou ostudou asi sám nepočítal. Je pravda, že většina našeho týmu už za sebou měla vyprošťováka a tudíž náš odhad na balon nebyl zrovna z nejpřesnějších. Vlastně je fakt, že jsme se do něj častokrát ani netrefili. Mezi zápasy probíhala lehká regenerace v podobě mrtvolného spánku. Pak už se začalo sjíždět i spousta dalších přespolních diváků a hudební produkce mohla pokračovat.
Bohužel nemohu zaznamenat průběh druhé noci a následného rána, protože jsem využil odvozu (kdo ví, možná mi to zachránilo život) a doma spal asi třináct hodin v kuse. Za rok jedu určitě zas a tentokrát snad odvezu i správný spacák (Zdendo, promiň!).

Žádné komentáře:

Okomentovat