O paření od nevidim do nevidim

                Dnes vám, milé děti,  povím příběh z dob dávno minulých, kdy se ještě koukávalo na premiérové pořady v televizi, noční sociální pracovnice vyhledávaly kunčafty mimo kyberprostor a mobilní telefony svojí váhou trhaly kapsy. Tehdy jsem byl ještě mladý, zachovalý a jen minimálně sečtělý. Zkrátka řečeno blb. Puberta mnou mlátila o ledasjakou zeď, zatímco rozum s odpovědností pořádali celoroční zámořskou plavbu. Mohl jsem se považovat za pupek světa a vlastně jsem se tak i kolikrát cítil. Občas jsem sice měl neodbytný pocit, že si moji dominanci okolí tak úplně neuvědomuje. Naštěstí jsem měl tehdy partu kamarádů, kteří mě mohli neustále ubezpečovat, že je všechno „ó ká“, neboli že jsem pořád borec a na ostatní můžu klidně srát. Samozřejmě měli pravdu, protože to byli taky borci.

                Tehdá jsme ještě byli na střední škole, kterou jsme měli na salámu. Víc než délka odvěsny nás zajímaly rozměry nejvyvinutějších spolužaček a pedagog na nás mohl zapůsobit jedině podáním výpovědi. No a v takovém rozpoložení jsme se vydali na sportovní kurz v zapadlých končinách Českého ráje. V taškách se, přes přísný zákaz, vyjímalo více krabic červeného vína než sportovní výbavy. Jako správní mazáci jsme zabrali strategicky nejvýhodnější chatu (okno k umývárnám pro kuřáky, druhé okno k dívčí chatce pro sexuchtivé a třetí okno s výhledem na les pro Jéňu, velkého fanouška veverky Zrzečky). Slabší kusy pak vyfasovaly ubytovací prostory na periferii, tedy chatky sousedící s učiteli a pověřeným dozorem. Za smrákání se začalo s vybalováním a také s počítáním prvních ztrát. On takový lovecký nůž dokáže v tašce plné krabic od vína nadělat takovou paseku, že se potom postižený majitel musí promenovat v nechtěně vytvořené sparťanské kolekci.

                Samozřejmě, že nás přítomní pedagogové několikrát upozorňovali na nebezpečí konzumace alkoholu, jako že nám bude strašně zle a podobně nepravděpodobné nesmysly. Jenže on je každý učitel pro žáka už z principu hňup a proto se efektivita těchto výchovných rad podobala výsledku turnaje nevidomých v hraní pexesa. A tak se pilo. Hodně. A dlouho. Sem tam se někdo poblil, občas si někdo odskočil a to někteří nejen na záchod, ale i zasouložit. Nakonec jsme postupně všichni odpadli. Ráno nám bylo po takhle divokém večírku nesmírně zle a jen ti nejodvážnější se pokusili o vstřebání hutné snídaně. Cirkulace jedinců s ranní nevolností na malé umývárně by s přehledem trumfla i Orloj. Někteří škemrali u pobavených pedagogů o přesunutí orientačního běhu, avšak marně. A tak si všichni opilci užívali svoje kocoviny za běhu. Jako na potvoru toho dne neměl Zákopčaník slunce pouze v duši a tak nám běh znepříjemňovalo pekelné dusno. Při občasných zastaveních se hloučky otrávených „závodníků“ dohadovaly, zda náhodou nejsou učitelé úplně mimo. Něco zakážou a nejsou schopný si to pak pohlídat. A pak kdo je tady kretén. Za tím si koneckonců stojíme dodnes.

                A poučení na závěr? Kdo lidem dobře radívá, za kreténa nejčastěji bývá.

Sonický šroubovák, prosím

            Seriálů o doktorech je mraky. Jeden je morous (Dr. House), druhý Slovák (Dr. Ludsky), někdy je to dokonce žena (Doktorka Quinnová), jindy postarší pán s telefonickou obsesí (Dr. Sova). Jenže pak je tu ještě jeden doktor. Říká si Doktor. Je o několik staletí starší než nejstarší obyvatel naší planety, ale ve skutečnosti pochází z prastaré rasy Time lordů. Cestuje vesmírem a časem v kosmické lodi Tardis, která je nebezpečně podobná policejní telefonické budce z šedesátých let a pod řídícím panelem si schovává vlastní ruku naloženou v nějakém šmakózním roztoku á la Babica. Necestuje ovšem sám. Při svých dobrodružstvích (Zmínil jsem už, že mezi jeho nejčastější kratochvíle patří záchrana světa, vesmíru a všeho jsoucna?) nabaluje sličné mladé společnice (většinou obyčejné holky z britského venkova/předměstí) a bez jakýchkoli sexuálních choutek (o genitáliích Time lordů probíhají dodnes na internetových diskusích plamenné diskuse) je provází jedním nebezpečím za druhým. Poslední dobou cestuje v Tardis také muž (jestli se tedy dá plastový Říman považovat za muže), ale ukázalo se, že je to dost nebezpečné (tímto bych chtěl upozornit, že je početí dítěte poblíž časového víru krajně nevhodné).

Zdroj: http://www.fanpop.com/spots/doctor-who-for-whovians/images/28301444/title/doctor-who-funny-photo

            Na svých cestách potkává Doktor spoustu historických postav. Charlese Dickense například inspiruje mimozemská entita tvořená plynem k napsání Vánoční koledy. Královna Viktorie založí organizaci Torchwood k obraně před mimozemšťany (počínaje Doktorem, ostatně jde o docela očividný anagram). Madam de Pompadour si s Doktorem pokecá srze krb, kdy se jedna strana sice nachází v 18. století ve Versailles, ale druhá je pro jistotu na vesmírné lodi v 51. století. Dozvíme se také, co že se to stalo s Agathou Christie, když na jedenáct dní zmizela. A když nebudete zlobit, možná přijde i strýček Hitler.

            K Doktorovi neoddělitelně patří dvě věci. Sonický šroubovák a vlastnost regenerace. Sonický šroubovák je vlastně jeho jediná zbraň, protože Doktor je ze zásady pacifista a bouchačku do ruky nevezme (tedy skoro nikdy). Většinou slouží k otevírání/zavírání čehokoli myslitelného, občas také k hackování terminálů/počítačů/barevných kontrolek/hejblat. To již zmíněná regenerace je mnohem zajímavější. Když je Doktor smrtelně zraněn, prostě zregeneruje do jiné podoby a unikne tak smrti. Se změnou těla se ale mění také povaha samotného Doktora. Je to vlastně dokonalá scénáristická klička. Vyhodí vám studio představitele hlavní role? Neva, necháte Doktora zabít a budete si dál psát příběhy Doktora.

Zdroj: Zdroj: http://imgfave.com/view/1657744

            Je třeba upozornit, že seriál Doctor Who (ano, o tom jsou předchozí odstavce) běží přerušovaně od roku 1963 a momentálně se v něm pohybuje jedenáctá inkarnace Doktora. Seriál sice počátkem devadesátých let skončil, ale po patnácti letech byl (podobně jako by to udělal sám Doktor) vzkříšen do nové, modernější inkarnace. Seriál byl původně určený pro mládež jako edukativní pořad (proto cestování časem), ale postupně se přeformoval v dobrodružný seriál. I v moderní podobě je potřeba počítat s tím, že mohou být některé epizody lehce dětinské. Je ale také třeba si uvědomit, že je britská infantilita neskutečně zábavná (kdo čte Pratchetta, asi už tuší).

            K současné podobě seriálu není nutné znát staré díly, stačí sledovat od „první“ série z roku 2005. Ta je sice ještě docela nevyvážená, ale už v podstatě naznačuje, co že to můžeme očekávat. První díl asi ledaskoho zarazí po pěti minutách, kdy herečku podobnou Dáše Veškrnové začne po obchoďáku nahánět zástup oživlých figurín. Ale to je prostě Doktor Who. Úchylná, podivná, ale vlastně neskutečně zábavná a kreativní podívaná, která dává slovu postmoderní další nový význam.

 Zdroj: Zdroj: http://bookmole1.wordpress.com/category/dr-who-2/

P. S. : Jeden z nejlepších dílů napsal Neil Gaiman (alespoň Nikdykde doufám znáte) a o další legendární epizody se postaral Steven Moffat (spoluautor seriálu Sherlock).

Co by jste měli vědět dříve než navštívíte erektivního rytíře (spoiler-free)

            Po včerejší divoké premiérové projekci jsem se rozhodl sepsat pár informací pro případné budoucí návštěvníky filmu Temný rytíř povstal (což je s ohledem na obsah filmu naprosto dementní překlad názvu, klidně to mohl být spíše Vzestup temného rytíře).

 Zdroj: http://9gag.com/gag/167229

            Na film nechoďte, pokud jste:

            -odpůrce comicsových filmů. Ačkoli je příběh tohoto filmu mnohem sofistikovanější než třeba Avengers. Pořád ovšem platí trochu jiná pravidla než v reálném světě a některé postavy chodí lehce extravagantně oblečené (třeba Batman).

            -milovník akčních filmů. Ač by si tenhle bod mohl s předchozím protiřečit, opak je pravdou. Většina dramatu je zastoupena dialogy, popřípadě záběrem na někoho někam jdoucího/jedoucího/letícího/plazícího. Ačkoli má film dvě hodiny a čtyřicet pět minut, neobsahuje jedinou zpomalovačku ani jinou rádobycool proprietu.

            -žena. Nechci nijak omezovat něžné pohlaví, ale tohle je vyloženě klukovský film (nikoli chlapácký!). Je to podobný případ, jako když taháte své bouchače na Sex ve městě. (Výjimka udělena ženám postiženým syndromem testikulární feminizace.)

            -chlapák/tvrďák. Přijde vám to jako nejhorší ubulená limonáda, jakou jste kdy musel přetrpět. Dokonce to urazí i vaši zadnici, jež se oprudí, neboť chudinka malá bude dřepět u tak děsného puberťáckého škváru!

            -dítě předškolního věku s poruchou soustředění/opilec nacamraný, jak zákon káže/oboje. Nebude to bavit vás, nebude to bavit ostatní diváky a už vůbec to nebude druhý den bavit vaše přátelé na sociálních sítích.

            -levicový aktivista/čtenář Britských listů/odběratel Haló novin. V takovém případě by vás tato americká slátanina pouze urazila svojí slaboduchou obhajobou kapitalismu a nechutným odsouzením chvályhodných organizací jako je třeba Occupy Wall Street. (Vystačíte si s takovými recenzemi jako třeba: http://kultura.idnes.cz/recenze-filmu-temny-rytir-povstal-d5y-/filmvideo.aspx?c=A120724_172905_filmvideo_ptk)

 Zdroj: http://weknowmemes.com/2012/06/alfred-pennyworth-the-only-one-smart-enough-to-take-an-umbrella/

            Pokud nepatříte do žádné z těchto skupin, je tu jistá malá pravděpodobnost, že se vám bude film líbit. Je třeba však dodržet několik pravidel:

            -podívejte se na předchozí dva díly. Pokud tak neučiníte, nejspíše se velice rychle ztratíte v postavách a budete akorát nadávat, že jich tam má Nolan jak na Orloji.

            -rozlišujte mezi jmény Bale a Bane. První hraje Bruce Waynea, druhý provádí taškařice s Batmanem. Zdá se to jako prkotina, ale docela to pomáhá v diskuzích po filmu.

            -před projekcí si dojděte na záchod. Film je dlouhý a ač se to nezdá, pořád se tam něco děje. A taky tam občas teče voda.

            -nesedejte si blízko opilců, jinak si budete muset brzy přesednout. Neplatí pokud jste taky opilí. V takovém případě vyměňte slovo, úsměv a lahve. Počítejte ovšem s tím, že film nedokoukáte.

            -ubezpečte se, že jste alespoň částečně normální. Po zhlédnutí takového filmu totiž reálně hrozí, že se odhodláte ke koupi automatické zbraně a půjdete postřílet nejbližší okolí.

P.S.: Zcela bez srandy říkám, že se mi Temný rytíř povstal velice líbil a řadím ho mezi nejlepší filmy, které jsem za posledních pár let viděl. Bohužel po světě pobíhá spousta mrmlalů, kteří v něm hledají neskutečné hnidy. Kdyby takhle vypadala drtivá většina holywoodské produkce, nemohl by si nikdo stěžovat na nedostatek kvalitních filmů.

Zdroj: http://www.dumpaday.com/humor-pictures/the-dark-knight-rises-funny-pictures-20-pics/attachment/the-dark-knight-rises-funny-pictures-17/

Tradiční hrubky (čárky márky) a jednu überhrubku pomohla opravit Monika Košťáková. Za to jí patří tradiční poděkování.

Na západní plotně klid

            Je to hrůza. Strašně rád vařím, a tudíž není divu, že se mnou sledované pořady zabývají právě tímto tématem. Jenže kolik opravdu českých, tedy těch správných, pořadů naše televizní stanice vysílají? Samozřejmě Jirka Babica, MacGyver české kuchyně. O něm není sporu, tohle by prostě nějaký ten zápaďácký rádoby kuchař vařící porce ve velikosti jeleního bobku nesvedl. Co dál? Primácké Prostřeno, to sem patří také bez debat. Zlí jazykové sice tvrdí, že jde o britský formát, to je ale samozřejmý nesmysl. Viděli jste někdy britské jídlo? Kdo by s ním chodil do televize, co?

 "Jirko a nezabije mě to?" Zdroj:http://www.jenpromuze.cz/sites/default/files/teasers/11502/76115.jpg

            Jistě bych mohl vyjmenovávat další poctivé české pořady, já bych se ale chtěl věnovat spíše pokleslým „show“ západního střihu. Kdekdo jistě zaznamenal vulgární pořad „Ano, šéfe!“. Obhroublý Zdeněk Pohlreich arogantně domlouvá poctivým restauratérům, často pošlapává jejich neoddiskutovatelné zásluhy a radí jim, jak ošidit zákazníka. Je až s podivem, jak rychle tomuto neotesanci vzrostla popularita a jak neutuchá všeobecný zájem o jeho pseudorady a recepty z jiné planety. K obhajobě tohoto pořadu nepomůže ani fakt, že se vlastně jedná o kopii pořadu ještě mnohem většího hulváta Gordona Ramsayho. Člověka snad ani nepřekvapí, že má tento britský sprosťák největší úspěch v imperialistickém zámoří.

Ilustrační snímek pořadu "Ano, šéfe!". Zdroj: http://gamester.avonet.cz/forum3/download/file.php?id=1434&t=1&sid=8724c8471e8de56e20b781915ad606db

            A co pořad „S Italem v kuchyni“? Ano, je sice natáčen v české produkci, ovšem to je asi tak jediné plus. Kromě toho, že název pořadu spíše evokuje porno produkci západoněmeckých pokleslíků, nejedná se vlastně o nic jiného než dlouhou reklamu na předražené ingredience. Vždyť kdejaká česká babička si nemůže dovolit každý den kupovat parmezán, nehledě na to, že u ostatních ingrediencí člověk častokrát vlastně ani netuší, zda se jedná o zeleninu, sýr, nebo ptakopysčí embryo. Koneckonců, když už chce nějaký přivandrovalý kuchař učit národ vařit, ať se nejdříve naučí česky a pak teprvá leze do televize.

Zdroj: https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiajnl6y2C4sGw4fZc7vvteE7cBdhDXs67fKolGN8Mc98tTfedF4oGV56NHlNsMr1QzI-qIbDwcogWHisjD3xEbaHY5TfYBHW1IHEAP9lSavoa4ZC5l3v-sPtUnrLOOjQHdU9RpoQxsFC0/s400/italian+food+flag.jpg

            Děsivá je ovšem i budoucnost. Televize Nova zakoupila práva na pořad Masterchef, odpornou americkou soutěž ve vaření. Nejen že si musejí producenti původní verze pomáhat profesionálními kuchaři z jiných částí světa (Ital, Skot), ale dokonce často ani nenechají soutěžící vařit jejich domácí kuchyni. Divák tak častokrát sleduje místo smažení hamburgerů žalostné pokusy o kuchyně z různých částí světa. Pořad tak stihne zprznit například indickou, čínskou, francouzskou, italskou či mexickou kuchyni. Tak a tahle americká slátanina se teď řítí do našich domácností. Kdyby raději vypsali soutěž o nejlepší hospodyňku. V zemi, kde se lpí na tradici naší domácí kuchyně a kde téměř každý umí uvařit většinu tradičních českých jídel, nějaký imperialistický blábol nepotřebujeme.


Dodatečná oprava gramatiky za asistence Pavla Hlouška.

Zhodnocení stavu hub na Pardubicku

            Párkrát do roka se navzdory své ofidiofobii hrdinně vydám do lesa na houby, abych si alespoň na pár minut připadal jako správný Čech. Pravda, nejsem zrovna nejlepší houbař. Lepší skóre můžu většinou zaznamenat v počtu nalezených lahví od vína, prezervativů a širokého spektra exkrementů. Jenže snaha se cení a pořád je lepší smrdět v lese než doma.

            Častým problémem je nalezení té správné oblasti. Jasně, jsem z Jizerek a tam najde jedlou houbu opravdu každý. Jenže za poslední rok jsem spíše drancoval lesy na Pardubicku, což je mnohem větší oříšek. Obyvatelé Lázní Bohdaneč vám sice budou vehementně tvrdit, že všude okolo houby rostou, po vlastních zkušenostech musím ale říct, že je houbaření v téhle lokalitě asi tak rozumné, jako pořádat společenské večery v centru Pripjati. Pro adrenalinové houbaře mohu ovšem doporučit březové háje na tamním golfovém hřišti, kde najdete kozáky a dostanete míčkem (v nejlepším případě) do hlavy.

Vůbec nerostou. Zdroj: Já

            Nijak optimální není ani okolí Ústí nad Orlicí. Z poslední návštěvy mi v hlavě utkvěly pouze dvě vzpomínky. Jsou tam nesmyslně prudké kopce, na nichž neroste ani prašivka a na hlavním nádraží mají úžasnou knajpu, kde se za posledních čtyřicet let nehnul čas (o některých štamgastech ani nemluvě). Celkově se ale tehdá ten výlet kvůli třem červavejm babkám nevyplatil.

            Občas se člověku zadaří nějaké to příjemné místo najít. My jsme třeba dneska narazili na krásný kus lesa, kde na každém kroku stál na vartě neprožraný kozák. To se to pak panečku sbírá. Člověk nemusí brát růžovky, u kterých si často není jistý jejich nejedovatostí. Dokonce se pak už tolik neobává o potencionální zkřížení cesty s nějakou tou užovkou, popřípadě anakondou. Zkrátka, konečně má pocit, že jde o výlet na houby.

 Sebevražda v přímém přenosu. Zdroj: Já

P.S.: Kdybych dlouho nic nepublikoval, tak ta smaženice nebyla úplně košer.

10 informací, které stojí za přečtení před odjezdem na fesťák

1. Jakékoli zavazadlo slouží výhradně k transportu alkoholu. Výjimkou je stan (úložiště alkoholu) a v případě menšího objemu dováženého špiritu můžete vzít také spacák (k zaspání těch několika nepodstatných bezalkoholových hodin).

2. Nemá cenu vozit se sebou hygienické potřeby jako třeba mýdlo či šampon. Dříve než je budete potřebovat, budou dávno nenávratně fuč. Buď je ztratíte, nebo prostě jen v opilosti vypijete.

3. Je úplně jedno jaké si sebou vezmete oblečení. Když do tepla, tak bude zima a déšť. Když budete připraveni právě na vlhko, přijde vlna tropických veder. No a když budete mít oboje, ukradne vám někdo batoh už ve vlaku, protože objemný rovná se finančně hodnotnější. Volte tedy raději styl „na zálesáka“, k němuž po několika dnech získáte jako bonus nenapodobitelný odér a otravu krve.

Zdroj: http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/rusko-a-okoli/zalesak-na-koni-putin-dale-piluje-image-alfa-samce_132569.html

4. Bez mobilního telefonu ani nevyrážejte. Připravili by jste se o hry jako „Kdo hodí nejvíc žabek smartphonem“ či „Na kolik kousků jsi mobil rozbil, tolikrát jsi člověkem“.

5. Nenadávejte na záchody ve vlaku. V areálu budou daleko horší a týct budou o to víc. Nakonec ještě rádi vyrazíte do lesa, tedy alespoň dokud se nezaplní „klouzky“.

6. Neopovrhujte zdánlivou neotesaností ostatních spolunávštěvníků, později beztak povedete intelektuální rozepři o počtu včerejších pádů a vrhů, popřípadě budete dávat dohromady celkovou sumu pohlavních styků za včerejší večer s frontmanem nějaké slavné zahraniční kapely.

7. Cestou z warm-up párty se doporučuje uzmout telefonní seznam (z budky beztak volají už jen Vietnamci). Jeho multifunkčnost ocení ve stanovém městečku ledaskdo. Využitelnost lze shledávat od sféry výtěru análu až po oblast utírání kolíku.

 Zdroj: https://www.facebook.com/ceskypivnifestival

8. Návštěvníci používající jako dopravu osobní auto jsou považováni za glory huntery (něco jako metalista na koncertu Madonny) a tudíž je podle toho s nimi nakládáno. Jedná se hlavně o demontáž vybavení auta. Mezi nejčastější případy patří odloupnutí znaku, odšroubování SPZky  a odlákání partnerky.

9. Děvčata by neměla opomenout šminky a líčidla. Naopak klidně mohou doma zanechat slzné a pepřové spreje. Člověku se prostě nechce s ranní kocovinou koukat na okolní rozplizlé obludy, zvlášť pokud má ještě podrážděné oči z pokusů o sblížení se sousedním, celodívčím, stanem.

10. Po veškerých přípravách není úplně od věci nezapomenout vzít lístky.

Festivalové vteřiny

Upozornění: Následující události se mohly odehrát zcela jinak, popřípadě vůbec.

                                                                                                                                

            Tak se mi to konečně podařilo. Po mnoha letech naslouchání neuvěřitelným historkám jsem se konečně i já zúčastnil legendárního festivalu Z – fest. Jedná se o hudební festival, se kterým již mnoho let neúspěšně bojuje Jirka Bartoška se svým festivalem filmovým, či nepřímo i organizátoři velikostně mnohem komornějšího Rock for people. Mezi vystupujícími kapelami pak byly takové legendy jako Satanovy mimikry, Vomit electronic, či Bukwice. Prostě nátěr.

            Oběma večery již po mnoho let provádí Zdenda Žížala, jablonecká legenda a nejčerstvější kandidát na Hrad (teda jestli se alespoň část podepsaných petic zachovala). Diváky i tentokrát překvapil a to především skvěle secvičeným uvedením první skupiny skrze nebezpečný pád z pódia. Nutno podotknout, že padání bylo tématem pátečního večera. Kde kdo spadl do potoka (i já), do kopřiv (i já) a do koňských koblih (nemohu potvrdit, ale myslím že já ne). Zábava pokračovala do brzkých ranních hodin, kdy se i zdevastované zbytky osazenstva noci oživlých mrtvol uložili ke krátkému spánku (i já).

 Ilustrační foto z roku 2004. Zdroj: http://www.z-fest.wz.cz/page.htm

Program na sobotní den čítal ze všeho nejdříve volejbal. Nevím kdo mě do toho uvrtal (vlastně vím, ale s Adamem si to na Rampě vyřídim), ale s až takovou ostudou asi sám nepočítal. Je pravda, že většina našeho týmu už za sebou měla vyprošťováka a tudíž náš odhad na balon nebyl zrovna z nejpřesnějších. Vlastně je fakt, že jsme se do něj častokrát ani netrefili. Mezi zápasy probíhala lehká regenerace v podobě mrtvolného spánku. Pak už se začalo sjíždět i spousta dalších přespolních diváků a hudební produkce mohla pokračovat.

Bohužel nemohu zaznamenat průběh druhé noci a následného rána, protože jsem využil odvozu (kdo ví, možná mi to zachránilo život) a doma spal asi třináct hodin v kuse. Za rok jedu určitě zas a tentokrát snad odvezu i správný spacák (Zdendo, promiň!).